Jdi na obsah Jdi na menu
 


Králi obratů jsou Angličané

25. 4. 2007

V předchozím článku o Manchesteru United a Bayernu Mnichov jsem se zmínil, že Liga mistrů je protkána několika zápasy, které vstoupili do dějin fotbalu jako ty nejdramatičtější. Jak jsem již v předchozí větě naznačil, že za jedno z nejúchvatnějších fotbalových představení považuji utkání Manchesteru a Bayernu. V Lize mistrů se setkávají ty největší a nejkvalitnější kluby nejen Evropy, ale možná i celého světa. Proto také zápasy této soutěže uvíznou v paměti fanoušků stejně jako utkání finálových turnajů mistrovství světa či mistrovství Evropy. Pro kluby je finále Ligy mistrů respektive vítězství v ní vstupenkou do fotbalového nebe. Když bilancují největší evropské kluby na konci sezóny, jistě se každý zmíní o Lize mistrů. Je to totiž soutěž, která slouží i jako porovnání. Podle ní se hodnotí celková sezóna.
Kdyby jste se zeptali hráčů Bayernu Mnichov po prohraném finále s Manchesterem, co je nejhorší fotbalový okamžik, jistě by vám každý řekl, že je nejhorší ztratit zápas v posledních minutách. Obrat Reds v zápase Bayernem byl sedm let na špici, co se týče dramatičnosti utkání. Jenže v roce 2005 přišel jeden z největších obratů fotbalové historie. Ve istambulském finále se střetli jedni z nejúspěšnějších klubů celé fotbalové klubové historie - AC Milán a Liverpool. Devětašedesát tisíc diváků na stadionu a tři miliardy diváků u televize se mohlo těšit na velké finále, které vstoupilo do historie a navždy bude zapsáno zlatým písmem jako nejdramatičtější a nejkrásnější.

Několik řádků pro kroniky fotbalu
Liverpool nemohl být považován za favorita tohoto finále. Přeci jen, za Liverpoolem nebyla tak zářivá čára posledních let v zisku titulů. Posledním výrazným triumfem Liverpoolu před inkriminovaným finále byl zisk titulu v Poháru UEFA v roce 2001. Nemluvě o tom, že se Liverpool již od roku 1990 snaží předehnat svoje soupeře v domácí soutěži. AC Milán na tom byl poněkud lépe - před dvěma lety získal titul v Lize mistrů vítězstvím nad Juventusem Turín měl za sebou i povedenou sezónu v domácí soutěži. Papírové předpoklady působily jasně, AC je malým favoritem.
Jako čeští fanoušci bychom neměli zapomínat zmínit dva hráče, kteří mohli poprvé vyhrát Ligu mistrů. Milan Baroš a Vladimír Šmicer by se tak mohli zařadit do síně slávy českého fotbalu. Sympatie fanoušků tak většinou byly na straně rudého Liverpoolu.
Milánští vstupovali do zápasu v té nejsilnější sestavě, nechyběl nikdo, včetně kanonýra Ševčenka, Crespa či fotbalového umělce Kaká. Zato v Liverpoolském dresu se musel v základní sestavě objevit záložník Harry Kewell. Ancelottimu a spol. tak nahrávalo vše do not.

I zázraky se dějí
Carlo Ancelotti mohl být opravdu hodně spokojen. Hráči AC totiž hned v první minutě zápasu dokázali, že toto finále bude zajímavé po všech stránkách. Nejrychlejší branku v samotném finále Ligy mistrů vstřelil již po padesáti třech minutách kapitán a dlouholetá opora mužstva Paolo Maldini. Byl to jistojistě šok pro všechny, včetně hráčů Liverpoolu. Zápas se v první poločase vyvíjel opravdu podle not italského celku. Milánští měli navrch i takticky, kdy nepouštěli liverpoolské do žádných výrazných šancí. Měl bych se samozřejmě zmínit o dvou Češích, kteří byli výraznou součástí Liverpoolu. Milan Baroš nastoupil od začátku, Vladimír Šmicer se na hřišti objevil ve dvaadvacáté minutě, kdy střídal zraněného Kewella. Oba hráči tak byli součástí hry, kterou opravdu precizně rozehrál severoitalský celek. Obrana Liverpoolu nezažívala zrovna skvělý den, když po další malé chybě obránce Carragher zvýšil na dva nula Hernán Crespo. Nebylo všem brankám konec, dvě minuty před koncem poločasu totiž Crespo zvýšil již na 3:0. Když odcházeli hráči Liverpoolu do kabin, na jejich tvářích bylo jasně vidět, že se chtějí ještě o zápas porvat. Na milánských hráčích pak byla vidět neuvěřitelná uvolněnost. Tyto pocity vládly i na tribunách Atatürkova stadionu.
Z šaten jako by se vrátil vyměněný Liverpool. Do zálohy šel namísto Finnana Hamman, Benítéz také stáhl hru na tři obránce. Liverpool neměl již co ztratit. Probudil se spící obr jménem Liverpool a během šesti neuvěřitelných fantastických minut dokázal zápas vyrovnat. Nejprve zavelel k vyrovnání Steven Gerard, když se trefil hlavou po centru Riiseho, poté Šmicer překonal Didu vynikající střelou zpoza šestnáctky Vladimír Šmicer, který se tak zapsal výraznou stopou do dějin českého fotbalu, a nakonec si Liverpool vynutil penaltu faulem Gattusa na skvěle hrajícího Gerarda, kterou proměnil nadvakrát Xabi Alonso. AC se naprosto sesypal a nemohl uvěřit tomu, že ztratil již vyhrané finále. Schylovalo se k prodloužení. Šancí moc nepřicházelo, obě jedenáctky se více než na útok soustředily na uhlídání remízy. Nikdo nechtěl riskovat.
Do prodloužení vstoupil Liverpool již ber odstoupivšího Milana Baroše, kterého nahradil  Cissé. V prodloužení byl zprvu lepší Liverpool, který si vytvořil několik náznaků šancí. Prodloužení se pomalu schylovalo ke svému závěru, když se stal hrdinou Jerzy Dudek, který možná sám neví jak zlikvidoval šanci Ševčenka, který se tak stal smutným hrdinou.
Prodloužení tak skončilo. Do penaltového rozstřelu vstupovali hráči Liverpoolu vědomím, že předvedli výkon šampionů a byli jistě psychicky někde jinde než hráči skleslého milánského celku. Rozhodčí Mejuto González pískal zápas s velkým přehledem, zápas měl za sebou a mohl se jen soustředit na vyhození mince do vzduchu. Ta rozhodla o tom, že první pokutový kop budou zahrávat hráči AC. Na první penaltu se postavil Serginho a byl asi velmi rozladěn zajímavými pohyby brankáře Dudeka, protože poslal míč nad jeho branku. Dida poté nestačil na penaltu Hammana. Ve druhé sérii "vyčapal" zhypnotizovaný brankář Dudek střelu Pirla a po druhé proměněné penaltě Liverpoolu byl AC psychicky na dně. První penaltu AC proměnil Tomasoson a poté Dida znamenitě vychytal Riiseho. Liverpoolští tak "přispěli" k několika infarktům fanoušků u televizních obrazovek. AC vyrovnal penaltou Kaká, ale záhy se zapsal podruhé v zápase do kroniky zápasů LM Šmicer, jehož penalta  byla nakonec i vítěznou penaltou. Duel hrdinů, možná i tak by se dal nazvat poslední souboj tohoto utkání. Ševčenko versus Dudek. Na několik desítek sekund se tak zastavil čas a všichni sledovali jen tyto dva hráče.
Tři miliardy lidí ve stejnou chvíli sledovalo jen dva muže planety. Dudek vyšel vítězně již z "předchozí" šance, kdy lapil na konci prodloužení tisíciprocentní šanci právě Ševčenka. Dudek zvítězil i podruhé a stal se jedním z hrdinů tohoto utkání. Právě on měl lví podíl na nejúžasnějším vítězství v celé historii Ligy mistrů. Liverpool se tak radoval z pátého titulu v Lize mistrů za celou její historii. Je tak mnohem lepší než všechny ostatní kluby Anglie. Co naplat, že nemá tolik ligových titulů.
Kdybychom měli shrnout toto finále, museli bychom použít mnoho a mnoho superlativů, které by vyjádřili beztak nevyjádřili celkové dění na hřišti. Stačí již jen dodat - pokud jste toto finále neviděli, neuvěříte…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA